Galerie

Již několikátým rokem jsme součástí programu Ovoce do škol. Jedná se o projekt Evropské unie, jehož cílem je přispět k trvalému zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny, vytvořit správné stravovací návyky ve výživě dětí, a tím zároveň bojovat proti dětské obezitě. Cílovou skupinou projektu jsou žáci základních škol, kterým je zdarma dodáváno čerstvé ovoce a zelenina nebo ovocné a zeleninové šťávy či ovocné protlaky. Tentokrát nám přijel tzv. ochutnávkový koš, ze kterého jsme vytvořili ovocné špízy.

Další výpravu jsme věnovali turistickým značkám pro pěší. Jestlipak víte, v jakém případě se značí zelenou, červenou, modrou či žlutou? Naši malí turisté už ano.

Je začátek března, příroda se začíná probouzet, a tak jsme si vyšli na trochu delší jarní procházku do přírody. Naše trasa vedla nejdříve do třešňového sadu, kde je několik úlů. Děti měly možnost pozorovat první včeličky, které začaly vylétat z česna na rozkvétající jarní kvítka. „Pozor! Ať nás nepoštípají!“ volaly děti, ale včeličky měly jiný cíl, a tak je dětská očíčka pozorovala zpovzdálí, jak opouštějí úl.
Po levé straně sadu stojí posed, ze kterého je vidět daleko široko. Ani tento pozorovací bod dětem neunikl.
Šli jsme dál a naše kroky směřovaly nahoru na hřeben ke krmelci, kde si děti prohlédly, co se v krmelci nachází – seno, pod krmelcem minerální líz, jablka, mrkev a kousky řepy.
Pokračovali jsme ještě kousek a ve břehu jsou malé drobné předměty, které sem náhodní kolemjdoucí pokládají pro radost ostatním, a na stromech je hlídají dvě čarodějnice, aby snad poklady kdosi neodnesl.
Cestou po hřebeni jsme viděli Krkonoše a hup, lesní cestou zpět dolů. Hned pod hřebenem se před dětmi objevilo krásné místo, jako z pohádky, jen hříbky tu ještě scházely.
První jarní měkoučký mech, který se rozprostíral pod velikými stromy, byl jako peřinka, a také ho děti hned vyzkoušely.
„Honem, čeká nás oběd!“ popoháněli jsme děti. Jdeme dolů z kopce a potkáváme veliké mraveniště, na které svítí sluníčko, ohřívá celý velký kopec jehličí a po povrchu se to jenom hemží mravenčím životem. „Pozor, ať si vás nevyberou ke své procházce,“ upozorňujeme děti.
Jdeme a cestou míjíme další krmelec, který se nachází v oplocence, kde rostou malé jehličnaté stromky. Plot je tu proto, aby zvířátka v zimě stromkům neubližovala a stromečky mohly v klidu a bezpečně růst.
A už jsme na velké lesní cestě a děti se těší na oběd.
Byla to krásná procházka, kde děti pozorovaly pomalu se probouzející jarní přírodu, viděly dvě srnky, které nám přeběhly přes cestu, volně poletujícího dravce, který nám kroužil nad hlavami, mnoho malých broučků a zpívajících ptáčků, které nás doprovázely po celou cestu.
Zkrátka, děti vnímaly všemi smysly vše živé kolem sebe a měly radost z krásného dopoledne a volného pohybu, který je pro ně přirozený.

Pomalu začínají krásné jarní dny a naše děti byly pozvány na pozemek k tatínkovi Matěje Pšeničky, kde chovají pro radost kamerunské ovečky, králíčky a morčátka.

Při vstupu děti obdivovaly hradební bránu, kterou vstupovaly na pozemek a Matěj jim vysvětloval, že brána chrání všechny obyvatele pozemku a pod bránou je veliká loď na které se plaví piráti.

Sestupovali jsme pod dům a už děti utíkaly k ovečkám, byly nadšené a hned se se zvířátky skamarádily. Dávaly jim seno, ale co bylo nejdůležitější, viděly, jak se o zvířátka je třeba starat, že potřebují vodu, minerální líz a čistou podestýlku, aby jim bylo dobře a nic jim nechybělo.

Tatínek Matěje byl k dětem velmi vstřícný a milý a dětem všechna zvířátka rád ukázal a na všechny jejich všetečné otázky trpělivě odpovídal.

Když si děti vše prohlédly, tak se s panem Pšeničkou rozloučily, poděkovaly a pokračovaly do našeho dětského lesíka, kde mají děti svůj ráj a rády si hrají a ve svých hrách probouzejí dětskou fantazii.

Bylo to překrásné dopledne.

Hned po svačince si děti sedly do verbálního kruhu, kde se seznamujeme s programem dne, sdělujeme si zážitky, povídáme si o všem, co nás zajímá a co v nás vzbuzuje emoce pozitivní, ale i negativní. O tom, co se má, co se nemá, co je zajímavé, atd…A tak se děti seznámily s programem na dopoledne, že nás čeká návštěva místního jezdeckého oddílu, pro který jsme sbíraly tvrdé pečivo.

Po zhlédnutí videa k chovu koní jsme se oblékli a hurá ke koníkům.

Hned ve dveřích nás s milým úsměvem vítal pan Václav Novotný a děti mu předaly pečivo pro koníky. Ukázal dětem ustájení koní, kde koníci „bydlí“, čím se živí, kde mají napáječky, čím se podestýlají. A tak se děti dověděly, že koníkům chutná oves, seno, řepa, ale i jablíčka, suchý chlebík a za odměnu cukřík. Podestýlají se slámou a před stájemi je veliká ohrada, kam se za příznivého počasí vypouštějí a mají volný pohyb. Také si děti všimly velikého valníku, kam se vyváží koňský hnůj a dětem pan Novotný vysvětlil, že tento hnůj se odveze na pole a tím se pole pohnojí a tím dostává půda sílu a rostlinkám, například bramborám se daří a dobře rostou. S poznámkou: „Pak je máte na talíři.“ J Se jim to zdálo podivné a na tvářích se dětem vyloudil zvláštní výraz. Vysvětlili jsme jim, že to je všechno v pořádku, a že tak funguje koloběh přírody. Představily se nám Prettyna a Draperka. Nakonec Exkalibur bělouš, který se nám předvedl v plné kráse. Dali jsme každému koníku kousek chleba, rozloučili se, poděkovali p. Novotnému a dětská ručka zamávala a ocitli jsme se na cestě před stájemi.

Bylo to překrásné a zajímavé dopoledne a těšíme se, až koníci budou volně v ohradě a my se na ně půjdeme podívat.

Už celých čtrnáct dní dopředu se naše děti těšily na Maškarní rej. Vyrobily si každý škrabošku na obličej a vypravováním mezi sebou si sdělovaly, co budou mít na sobě za převlečení, jak budou nazdobeni, namalováni, jaké barvy má jejich převlečení a za koho to vlastně půjdou.  Bylo to překrásných a napínavých čtrnáct dní dopředu. Konečně tu bylo správné datum 13.2.2025 a už od rána děti chodily v krásných maskách a převlecích. Přišla beruška, lékařka, šašek, čert, lední medvídek, princezny, čarodějníci, víly, indiáni, nechyběl ani myslivec, a i dokonce motýlek se probudil a přilétl k nám. Od rána hrála muzika a o tanec nabyla nouze Následovaly soutěže a tanec s pohybem a v okamžiku, kdy se rozsypaly nafukovací balónky se při společném pinkání a tanci rozzářila očka všem a začala veselá spontánní nálada. Veselá zábava ještě pokračovala i po odpoledním odpočinku.

Maškarní rej se nám opravdu vydařil a dětem se líbil a už se těší na příští rok.

Povídáme si, kde zvířátka žijí v zimě, čím se živí, a jak tráví zimu a co asi dělají, když přírodu přikryje bílá peřina ? Přečetli jsme si pohádku Boudo budko a na přání dětí si i tuto pohádku děti zahrály. Když si mohou vzít přestrojení a vcítit se do nějaké postavičky, tak to je pro ně největší zážitek. A tak si postavily z gumových kostiček domeček a už tu byla myška Hrabalka, zajíček Ušáček a další postavičky z této pohádky. Děti se vzájemně prostřídaly v rolích a pohádka je opravdu bavila.