Zveme vás na rozsvěcení vánočního stromu a těšíme se na viděnou u stánku s výrobky žáků. Letos to pojali velkolepě a mají připraveno téměř 200 kusů různorodých výrobků.
Prosíme rodiče, aby své děti dovedli k budově hasičské zbrojnice ve Vojicích nejdéle v 16.45. Děkujeme!
Každý z nás má v životě nějakého Martina – tatínka, dědečka, strýčka třeba kamaráda. A my jsme se ve školce seznámili s tím svatým. Vysvětlili jsme si, že se s jeho svátkem pojí mnoho říkanek o počasí, takzvaných pranostik. Třeba ta, že na svatého Martina kouřívá se z komína, a proto jsme si z cihel postavili komíny a pořádně v nich zatopili, a tak nás sníh ani mráz, které s sebou toto období přináší, nezaskočily.
A protože dny se zkracují a světla kvapem ubývá, přilákali jsme si ho k sobě do školky. Naši šatnu teď osvětlují lampiónky, ve kterých si za pár dní budeme moct domů odnést i betlémské světlo.
Dny v týdnu máme dávno v malíku, a tak víme, že pátek je poslední den, kdy se jde do školky. Minulý týden jsme ale v pátek ve školce nebyli. A proč? To jsme si vyslechli v pohádce o černokněžníkovi, kterého lidé porazili magickým zvukem – cinkáním klíčů. A stejně tak jako každý z nás slaví svátek, slaví svátek i naše země, Česká republika, a abychom mohli slavit taky a připomenout si vítězství nad černokněžníkem, zůstáváme 17. listopadu každý rok doma.
počet obrázků 7
Mrkněte, jací jsme šikovníci
počet obrázků 216
Elektrárna Hučák v Hradci Králové
2.11.2023 byl překrásný podzimní den a nás čekal společný výlet – exkurze s Mateřskou školkou Sobčice, do vodní elektrárny Hučák v Hradci králové. Děti se nasvačily, a ještě u svačinky jsme si připomenuli pravidla, bezpečného pohybu, jak v autobuse, tak i ve městě, že to je veliké město, tak i v samotné elektrárně. A je to tady… autobus stojí před školkou a v něm už sedí děti z MŠ Sobčice. Pohodlně se naše děti posadily na sedačky, připásaly se, pan řidič děti přivítal, což bylo milé a vyjíždíme směr Hradec Králové.
Cestou pozorujeme práce traktorů na poli, provoz na silnici, míjíme město Hořice a veliké množství bagrů, tater a lidiček, kteří připravují stavbu pro dálnici z Hradce k Úlibicím. Vjíždíme do Hradce a děti dostávají kontrolní otázky … Rozdíl mezi městem a vesnicí? Co je to u silnice za zařízení, ve kterém se mění barvy a auta podle něho jezdí? Na jakou barvu můžeme jet a kdy musíme stát? Známe to! No to je paráda
Autobus zastavuje a přemísťujeme se do Elektrárny.
Ve vstupní hale nás přivítá paní průvodkyně a vede děti do promítacího sálu, kde jim povídá, k čemu slouží taková elektrárna a dává dětem otázky, jestli je taková elektrárna vlastně potřeba? Děti to znají a vědí, že by byla tma a nic by nám v domácnosti nefungovalo.
A je tu pohádka o panu Cvrčkovi, který je šikovný a umí si poradit a jako technik a konstruktér a takový „všeználek“ vyrábí elektrárnu tepelnou, vodní, jadernou, větrnou, solární… no prostě všechny druhy elektráren, které jen mohou být a dětem s jednoduchostí a praktičností, spojenou s pohádkou o Plejtvazníkovi a Blbajzníkovi vypráví, jak je třeba energiemi šetřit a proč. Po pohádkách se přesouvají děti do části laboratorní, kde si mají možnost posouvat například se solární mašinkou, vidí výbuch sopky, jak pracuje přepouštěcí vodní elektrárna, jak vzniká elektrický výboj a další.
Poté přecházíme do samotného srdce elektrárny kolem jezu, kde je opravdu veliký rachot od toho, jak proudí voda, a proto se taky nazývá elektrárna Hučák. A jdeme do budovy, kde jsou tři turbíny, ale pracuje pouze jedna a generátor.
Děti dostávají plyšového Voltíka a Joulinku a Elektrárna se s námi loučí.
V parku se děti ještě občerstvily dobrotami od maminky. Společné foto s Mateřskou školkou Sobčice, máme radost ze společných zážitků a nasedáme do autobusu a Hurá do školky na oběd
počet obrázků 87
Modrá Planeta Země
Po celý školní rok nás bude doprovázet téma Planeta, a tak jsme si s dětmi vyrobili obrovskou planetu. Věřte, že nám dala opravdu moc práce a trpělivosti, neboť jsme museli čekat, až nám část zaschne, a potom mohli pokračovat dál. A všichni byli opravdu pracovití a trpěliví a každý s velikou pečlivostí a důležitostí ji pokaždé posouval o kousek dále a „Hurá!!!“ Je tady v celé své kráse. „Tady bydlím já“ Celá naše ves - místo, kde to dobře znám Kopec, silnice a u ní domečky a náš lesík. Tady to máme rádi! Tady žijeme! Tady to je naše!!!
A Co nám má říci? Jsem krásná!
Kvetoucí – přináším krásu, život a start.
Zelená – rozdávám radost a pohodu a vše zalité sluncem.
Plodící – dávám hojnost a pocit bezpečí.
Odpočívám – zasloužím si to!
Rybička Alenka - plavání
Každý týden ve středu jezdí děti na plavání a při každé lekci dostává několik dětí, za velikou snahu šupinku. A také dostaly malou rybku, a té rybičce měly vymyslet jméno. „Rybička Alenka!“ Vykřikla Rozárka. „Bude se jmenovat rybička Alenka.“ A tak jsme s dětmi vyrobili vodní prostředí s rybičkou Alenkou a jejími šupinkami.
Podívejte se, jak se dětem v tom vodním prostředí daří, jestli jsou jako rybičky ve vodě
Polytechnické vzdělávání
V rámci polytechnického vzdělávání jsme si vyzkoušeli držet v ruce opravdické kladívko, kombinačky, pilku, smirkový papír …. A opravdu nám to šlo! Kluci se snažili, a dokonce se jim povedlo uříznout i několik malých kousků z palubky a co s nimi??? No jasně nějakou lavičku do lesa … no tak uvidíme, jak jim to půjde A kdo byl opravdu šikovný? Rozárka! Je holčička, ale už asi to někdy musela zkoušet! Nebo ne? S takovým zápalem, jak pracovala, to bylo neuvěřitelné. No jasně Fíla ji asistoval a pevně držel palubku, aby se při řezání nevrtěla a aby Rozárka mohla klidně pracovat No prostě všichni byli šikovníci!
A jak se správně pracuje? No je jasně … Chlapi to umí! Tak se podívejte
Smetanovy sady v Hořicích
Je krásný podzimní den a sedět uvnitř areálu, to by byla škoda, a tak trochu poznávání … dětské krůčky vedou k soše Krakonoše … „Jůůůů … ten je ale veliký.“ Děti obcházejí velikou sochu s respektem. Jdeme dál a obdivujeme pana Mikoláše Alše, skladatele Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetanu, po kterém jsou pojmenovány i tyto sady. Nejkrásnější ale soškou je milá žabička, ta děti láká nejvíce Čas kvapí, odcházíme zadním vchodem a míjíme Základní školu. „Hele dýně!“ A opravdu na dvoře ZŠ Daliborka si děti vydlabaly dýně, a teď zdobí jejich prostor k hřišti. Děti se blíží k areálu a už se nemohou dočkat … těší na plavání
Hořické náměstí
Máme chvíli čas, a tak se jdeme projít po náměstí v Hořicích. Procházíme kolem hračkárny, cukrárny, povídáme si, kde se berou v bankomatu penízky a kdo je tam posílá a proč, míjíme knihovnu a naše kroky směřují ke kašně a vidíme dominující radnici a celé obdélníkové náměstí. Už není mnoho času, a tak se odebíráme zpět k plaveckému areálu a hurá do plavek