Galerie

Každý z nás má v životě nějakého Martina – tatínka, dědečka, strýčka třeba kamaráda. A my jsme se ve školce seznámili s tím svatým. Vysvětlili jsme si, že se s jeho svátkem pojí mnoho říkanek o počasí, takzvaných pranostik. Třeba ta, že na svatého Martina kouřívá se z komína, a proto jsme si z cihel postavili komíny a pořádně v nich zatopili, a tak nás sníh ani mráz, které s sebou toto období přináší, nezaskočily.

A protože dny se zkracují a světla kvapem ubývá, přilákali jsme si ho k sobě do školky. Naši šatnu teď osvětlují lampiónky, ve kterých si za pár dní budeme moct domů odnést i betlémské světlo.

Dny v týdnu máme dávno v malíku, a tak víme, že pátek je poslední den, kdy se jde do školky. Minulý týden jsme ale v pátek ve školce nebyli. A proč? To jsme si vyslechli v pohádce o černokněžníkovi, kterého lidé porazili magickým zvukem – cinkáním klíčů. A stejně tak jako každý z nás slaví svátek, slaví svátek i naše země, Česká republika, a abychom mohli slavit taky a připomenout si vítězství nad černokněžníkem, zůstáváme 17. listopadu každý rok doma.

Máme malou laboratoř

Nové váhy, metr a lupy a mikroskopy … a děti nesmírně zajímá, k čemu to může být dobré? No přece na zkoumání  A tak zkoumáme, vážíme, snažíme se zjistit, co je těžší, co je delší, co je krabaté a pórovité a je to opravdu zajímavé 

Hořické náměstí

Máme chvíli čas, a tak se jdeme projít po náměstí v Hořicích. Procházíme kolem hračkárny, cukrárny, povídáme si, kde se berou v bankomatu penízky a kdo je tam posílá a proč, míjíme knihovnu a naše kroky směřují ke kašně a vidíme dominující radnici a celé obdélníkové náměstí. Už není mnoho času, a tak se odebíráme zpět k plaveckému areálu a hurá do plavek 

Smetanovy sady v Hořicích

Je krásný podzimní den a sedět uvnitř areálu by byla škoda, a tak trochu poznávání  … dětské krůčky vedou k soše Krakonoše … „Jůůůů … ten je ale veliký.“ Děti obcházejí velikou sochu s respektem. Jdeme dál a obdivujeme pana Mikoláše Aleše, skladatele Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetanu, po kterém jsou pojmenovány i tyto sady. Nejkrásnější soškou je ale milá žabička, ta děti láká nejvíce  Čas kvapí, odcházíme zadním vchodem a míjíme základní školu. „Hele, dýně!“ A opravdu, na dvoře ZŠ Daliborka si děti vydlabaly dýně a teď zdobí jejich prostor k hřišti. Děti se blíží k areálu a už se nemohou dočkat … těší se na plavání 

Polytechnické vzdělávání

V rámci polytechnického vzdělávání jsme si vyzkoušeli držet v ruce opravdické kladívko, kombinačky, pilku, smirkový papír …. A opravdu nám to šlo! Kluci se snažili, a dokonce se jim povedlo uříznout i několik malých kousků z palubky. Co s nimi??? No jasně, nějakou lavičku do lesa … no tak uvidíme, jak jim to půjde A kdo byl opravdu šikovný? Rozárka! Je holčička, ale už asi to někdy musela zkoušet! Nebo ne? Se zápalem, s jakým pracovala, to bylo neuvěřitelné. No jasně, Fíla jí asistoval a pevně držel palubku, aby se při řezání nevrtěla a aby Rozárka mohla klidně pracovat No prostě všichni byli šikovníci! 

A jak se správně pracuje? Chlapi to umí! Tak se podívejte 

Mrkněte, jací jsme šikovníci

Příroda se ukládá ke spánku a naši školku ovládli minulý týden duchové. Někteří se tváří smutně, další šťastně, pár z nich naštvaně, někteří se asi zahlédli v zrcadle a lekli se sami sebe a další si z nás s vyplazeným jazykem utahují. My ale víme, že všichni jsou hodní a jsou to naši kamarádi, takže z nich vůbec nemusíme mít strach. Povídali jsme si o tom, co to ten strach vůbec je a co ho v nás vyvolává. A proč k nám ti duchové vlastně zavítali? Protože jsme slavili Dušičky a v cizině oslavovali lidé Halloween. Vysvětlili jsme si, že všechno na světě má svůj začátek a konec a že všechno živé se rodí, žije a umírá, jak tyto tradice vznikly, co se během nich děje a jaký je mezi nimi rozdíl.

Zkusili jsme si napodobit výrazy duchů – zatvářili jsme se vesele, smutně, naštvaně i překvapeně a vymýšleli jsme, co nám dělá radost, z čeho býváme smutní nebo co nás dokáže rozzlobit. Potom k nám až z Anglie přiletěly nafukovací balónky a naučily nás, jak se anglicky někoho zeptáme, jak se má, a jak odpovíme, když se někdo zeptá nás.

Taky jsme si stihli zahrát na zapalování svíček, zahoubařit, postavit lesní hřbitov a strašidelný dům.