Už několik dní předem bylo ve třídě cítit napětí. Ne to obyčejné – ale to kouzelné, dětské, plné očekávání. Naše děti si šeptaly, plánovaly, smály se a s jiskřičkami v očích si navzájem prozrazovaly, kým se na jeden výjimečný den stanou.
Každý si vlastnoručně vyrobil škrabošku – z peříček, flitrů a barev, které se třpytily stejně jako jejich nadšení. Malé prstíky pečlivě lepily každý detail, protože tohle nebyla jen maska. To byla vstupenka do světa fantazie.
A pak konečně přišel den D – 19. 2. 2026.
Už od rána se školka proměnila v pohádkovou říši. Dveřmi nepřicházely „jen“ děti. Přilétla k nám beruška, tiše našlapovala víla, třpytila se Elza, hrdě kráčel rytíř i tajemný čaroděj. Nechyběla zebra, a dokonce i motýlek se probudil ze zimního snu, aby mohl být s námi. Každý kostým byl originál. Každé dítě bylo na chvíli hrdinou svého vlastního příběhu.
Hudba hrála od samého rána a parket nezůstal ani na okamžik prázdný. Smích se mísil s tóny písniček a radost byla téměř hmatatelná. Soutěže střídaly tanec, mazurka roztančila i ty nejmenší a nadšení rostlo každou minutou.
Když si děti zahrály pohádku „Boudo, budko“, s obrovskou odvahou se střídaly v rolích a naplno se ponořily do příběhu. Při pohybové hře „Šla Karkulka černým lesem“ bylo napětí i smích slyšet až za dveře. A ve chvíli, kdy se do prostoru rozsypaly nafukovací balónky, nastalo kouzlo okamžiku – rozzářená očka, spontánní smích, společné pinkání a tanec bez pravidel, jen s čistou dětskou radostí.
To byly chvíle, které se nedají naplánovat. Ty se prostě stanou.
Veselí pokračovalo až do odpoledních hodin. Domů si každý odnášel nejen nafouknutý balónek, ale především kousek té radosti, kterou jsme ten den společně sdíleli.
Maškarní rej se opravdu vydařil. A podle nadšených vyprávění i zářících tváří víme jistě – na ten další už se těšíme teď. 
počet obrázků 85
