Galerie

V naší mateřské škole se děti seznamují s moderními technologiemi hravou a zábavnou formou. Cílem je podpořit jejich logické myšlení, kreativitu a základy digitální gramotnosti již od útlého věku.

Jedním z oblíbených pomocníků je u nás Bee-Bot, programovatelná včelka, která děti učí základům algoritmizace a směrové orientace. Děti pomocí tlačítek na jejím těle zadávají jednoduché příkazy a sledují, jak se včelka pohybuje po podložce. Učí se tak plánovat kroky a řešit problémy zábavným způsobem.

Ve třídě máme také interaktivní tabuli, která slouží nejen k výuce, ale i ke společným hrám, kreslení nebo procvičování různých dovedností. Děti si pomocí dotyku samy volí úkoly, přetahují obrázky nebo odpovídají na otázky, což rozvíjí jejich samostatnost a zapojení do činnosti.

Nezapomínáme ani na práci s tablety, které využíváme k procvičování barev, tvarů, písmen či čísel. Děti pracují s edukativními aplikacemi, které rozvíjejí jemnou motoriku i logické myšlení.

Všechny tyto technologie využíváme přiměřeně věku dětí a vždy v kombinaci s tradičními metodami, hrou a pohybem. Důležité je, aby děti měly z objevování radost a získávaly nové dovednosti přirozeným způsobem

Dne 29. 4. 2025 bylo už malinko tepleji, a tak jsme se mohli jít podívat do zahradnictví v naší obci Podhorní Újezd, kam nás pozvala paní Laňarová – maminka malého Fanouška, který chodí k nám do naší školičky. Protože do zahradnictví je to pro naše malé caparty pořádný kus cesty, museli jsme vyrazit hned po svačince.

Paní Laňarová už nás očekávala a děti jí hned na začátku předaly Modrou planetu vlastní výroby a zarecitovaly básničky.

Poté dětské krůčky následovaly naši průvodkyni do „Království flóry“. V tomto skleníkovém, kytičkovém království dětská očka spatřila, jak se vysévají semínka, jak semínka vypadají… Děti měly možnost si semínka v malém igelitovém pytlíčku prohlédnout a viděly, jak rostou a jak z nich vznikají větší i velké rostliny. Spatřily výsev kedlubny a salátu, a vše si mohly i osahat. Maminka Fanouška měla s dětmi velkou trpělivost a vše jim ráda a ochotně ukazovala.

Počínající jarní květy v celém zahradnictví už naznačovaly, že jaro… je tady! V prostorách zahradnictví na děti čekali i barevní papoušci, kteří na ně pokřikovali: „Pepíku!“ To se dětem velmi líbilo. Babička Fanouška jim pak povídala, co mají papoušci rádi a čím je krmí.

Byly tam také traktory, kultivátory a jiná zahradní technika. Děti viděly a dozvěděly se, jak taková technika na poli pracuje a k čemu se používá – a že bez těchto strojů by to člověk sám nezvládl. Jako bonus dostal každý možnost si na traktůrek sednout a vyzkoušet si, jak se na něm sedí a točí volantem.

Po celé této krásné a naučné exkurzi do světa květin bylo pro děti připraveno něco krásného, veselého a milého, co vůbec nečekaly. V ohrádce pobíhala tři malá šestitýdenní štěňátka – neposedné chlupaté kuličky. To bylo radosti! Děti se od babičky, paní Laňarové, dozvěděly, co štěňátkům chutná, co jim dává dobrého, jak dlouho vydrží běhat a jak dlouho spí. Fanoušek jim ukázal, kde mají pelíšek, a vyprávěl, jak si s nimi hraje a co už všechno umí. 

To vše krásně zapadalo do našeho aktuálního tématu „Zvířátka“, které je pro nás v těchto dnech velmi zajímavé a poučné. A bylo to i milé situační překvapení, které potěšilo dětskou dušičku. 

Byl už čas na oběd, a tak se děti s poděkováním rozloučily, dostaly na cestu lízátko a vydaly se zpět do naší školičky, přičemž si cestou vyprávěly své zážitky. 

Byla to překrásná výprava do světa flóry, ale i malinké nahlédnutí do světa fauny.

Celý týden si děti prohlížely encyklopedie s tématem Dne Země. Vyhledávaly v nich, co všechno se k tomuto dni vztahuje – co patří na naši planetu, co bychom do přírody rozhodně odhazovat neměli a proč. Vedla se k tomu „vážná“ debata, a bylo moc hezké dětem naslouchat.

Během vycházky děti roztřídily náš odpad do správných kontejnerů a povídaly si o akci „Ukliďme Česko“ – kdo už se jí zúčastnil, kde, a hlavně proč.

V ranním kruhu jsme pak téma ještě rozšířili. Povídali jsme si o Dni Země a o recyklaci plastů, skla, papíru a železa. Dívali jsme se na videa z praxe, aby děti viděly, jak se dají odpadky znovu využít a přetvořit v něco úplně nového a použitelného.

Děti se podívaly, jak se třídí plast a jak z něj vznikají nové palety. Viděly, jak se taví sklo a vyrábějí se z něj nové lahve. Zjistily, jak se starý papír promění v nový. A nakonec – a to je zaujalo asi nejvíc – sledovaly, jak se taví staré železo a válcují se z něj nové plechy.

Také si vyrobily živou, zelenou planetku se srdíčkem a na velký arch roztřídily, co naší planetě prospívá, a co jí naopak škodí a do přírody nepatří.

Bylo to velmi hezké a poučné téma, které nás všechny moc bavilo. 

Vyprávěli jsme si, jak se taková kniha vyrábí a co všechno v ní děti mohou objevit. Mluvili jsme i o tom, jaká témata knihy nabízejí. Nejvíce naše malé caparty lákaly knížky obrázkové, zatímco starší děti zaujaly encyklopedie.

Děti si vlastnoručně vyrobily svou vlastní knížku, do které si malují zážitky a vše, co mají rády a co je oslovuje.

Vytvořily si také pohádkového Večerníčka, který dětem na dobrou noc vypráví pohádky a mává svou čepičkou.

Domluvili jsme se s paní knihovnicí, paní Novotnou, že 25. 4. 2025 navštívíme místní knihovnu, aby děti mohly nahlédnout do světa knih i z jiné perspektivy.

Nadešel den „D“ a děti byly natěšené – už od rána si vyprávěly, kdo už v knihovně byl, kdo si tam chodí půjčovat knížky, jaké a co se jim tam nejvíce líbí. Hned po svačince jsme se tedy vydali do místní knihovny.

Paní Novotná nás přivítala s milým úsměvem, který je jí vlastní. Děti jí předaly vlastnoručně vyrobenou planetku a zarecitovaly básničky.

Pak si začaly prohlížet předem připravené knihy s převážně dětskou tematikou. Kluky nejvíce zaujal vesmír, zatímco holčičky si s radostí listovaly pohádkovými knížkami.

Děti návštěva knihovny opravdu bavila – vydržely se celou dobu trpělivě dívat a nasávat atmosféru knižního světa.

Na závěr dostaly prázdný papír, na který namalovaly svůj největší zážitek – to, co se jim v knihách nejvíce líbilo. Paní knihovnice je všechny pochválila a slíbila, že jejich obrázky vystaví v knihovně, aby každý viděl, jak jsou šikovné.

Když nastal čas odchodu, děti poděkovaly, rozloučily se a od paní Novotné dostaly na cestu malé překvapení – lízátko. Cestou zpět si nadšeně vyprávěly, co pro ně bylo nejzajímavější, a shodly se na tom, že se do knihovny s rodiči určitě brzy vrátí

Tentokrát jsme výlet věnovali tajemným skalním obrazcům. Každého napadaly rozličné scénáře, jak mohly asi vzniknout. Také jsme se zaměřili na světové strany a orientaci v terénu pomocí kompasu. 

Jaro je spojené s Velikonocemi, svátky jara. Děti se na tyto svátky těší. Příroda se probouzí a každý den na procházkách je spojený s nějakým překvapením, ať už v podobě rozkvetlého jarního kvítku, nebo zpívajících ptáčků. Děti si zasely do kelímků pšenici a pozorovaly každý den, jak semínka klíčí a pomalu vyrůstají malé rostlinky.
Při malování kraslic a výrobě slepičky si zpívají koledy, které budou říkat o Velikonocích, a opravdu se moc těší na pomlázku a hlavně na dobroty, které si vykoledují.
Baví je vyrábět domeček (kurník) pro slepičky a malou slepičku z vyfouknutého vajíčka, kterou si poté odnášejí na Velikonoce domů.
Jsou to překrásné svátky jara.

Naše mateřská škola je zapojena do projektu „Ahoj Socho!“ a tak jsme si domluvili návštěvu u sochaře pana Wieleho a jeho ženy na zahradě, kde má vystavená svá díla.
Je pátek 11. 4. 2025, kdy pan Wiele je ve Vojicích a děti se už těší, že se půjdou na sochy podívat. Jdeme a už z dálky nás oba vyhlížejí.
Pan sochař a jeho paní nás velmi mile a vřele uvítali. Děti jim zazpívaly písničky a předaly Modrou Planetku, kterou vlastníma ručkama vyrobily, a poté se odebraly na prohlídku jeho krásnou zahradou, protkanou umělcovým ztvárněním a vnímáním děl, pro každého dle jeho vidění.
Potkali jsme například parlament, sedící sochu se schody ze spodu a postavičkou na nich…, vodohospodáře ve skleníku, trpaslíky, stojící postavu a další zajímavá díla mistrova vidění.
I když zahrada byla veliká, dětem čas velmi rychle utekl a musely se už pomalu vracet do školky, kde na ně čekal oběd.
Děti poděkovaly a od pana Wieleho a jeho ženy dostaly malou sladkost na cestu.
Návštěva mistrovy zahrady byla velmi krásná a zajímavá a jsme moc rádi, že jsme měli možnost ji navštívit.

Autor soch, Karl Emil Wiele, se narodil v Berlíně v roce 1939. V důsledku válečných událostí vyrostl v Československu a studoval v Praze. V roce 1968 emigroval do NSR. Karl Wiele žije v Dortmundu, částečně ve Vojicích u Hořic. Zúčastnil se mnoha mezinárodních symposií, ať už jako sochař, nebo malíř, a ve veřejných i soukromých sbírkách se nachází řada jeho prací.