Galerie

Sousední Základní škola Chomutice nás pozvala na projektový den zaměřený na inovativní vzdělávání. S virtuálními brýlemi se většina žáků setkala poprvé - přenesli jsme se do vesmíru a do kosmické lodě. Netradiční chemická pohádka nabitá pokusy zaujala všechny napříč ročníky a  v jazykové učebně se žáci ponořili do anglických her a písní.

Letošní školní výlet završil náš celoroční projekt Cesta dětí do staletí. Skončili jsme v současnosti, a tak jsme vyrazili do science centra IQ Landia do Liberce. Chemické pokusy při Velké science show ohromily především proto, že se jich mohli žáci sami zúčastnit. Můžete se dětí zeptat, jak zkapalnit kyslík, proč si lze na ruku vylít kapalný dusík o teplotě téměř -200 °C, jaké látky barví plamen a nebo co je potřeba k tomu, aby hořel oheň. Ve 4 patrech expozic jsme vyzkoušeli své smysly, experimentovali s vodou, poznávali člověka a vesmír. Rozhodně bychom zde mohli strávit ještě několik dalších dlouhých hodin.

Dnes 28.6. jsme ukončili školní rok 2023/2024 rozdáním vysvědčení pod pergolou na naší školní zahradě. 

Užijte si hezké prázdniny!

Milujeme prožitkové učení! Popis pracovního postupu tentokrát voněl máslem a jahodovou marmeládou. Co to bude příště? Přijímáme tipy! :) 

Každý rok se naše škola účastní Olympiády malotřídních škol. Jedná se o akci, kterou mezi sebou pořádá 5 malotřídek (Jeřice, Chodovice, Milovice, Dobrá Voda a Vojice) a postupně se střídají v pořadatelství. Letos jsme byli pozváni do Milovic na Milovickou rekordyádu. Jak už vyplývá z názvu, pokoušeli jsme se plnit rekordy v různých sportovních odvětvích. Jeden velký společný padl také v průběhu akce a bude zaznamenán do Milovické knihy rekordů. Všichni účastníci, a účast byla opravdu hojná, sešlo se nás přibližně 130, tančili na píseň Dneska jsem byl běhat!

Max: "Líbilo se mi, jak jsme hráli fotbal."

Tomáš: "Chodili jsme na chůdách."

Vojta A.: "Jezdili jsme na koni."

Verča: "Zaujalo mě chození pro provaze (slackline)."

Novopacká ZUŠ pořádá již 20 let akci nesoucí název Improfest. Improvizační festival má každý rok jinou podobu. Loni byl zaměřen na "balanc", letos jsme začali workshopem s Horačkou, kde jsme barvili látky, poté jsme se přesunuli na představení Tajuplné příběhy s vypravěčem, které bylo zaměřené na představivost, následovalo představení Jak se Valach na kotarech bavil a celou akci jsme uzavřeli na folklorním discu! Děkujeme paní Magdě Uhlířové, že pro nás na míru připravila tak pestrý program a přijedeme rádi zas! 

Před nedávnem jsme obdrželi pozvánku na výlet – ne však do kina, do lesa ani do zoo, ale přímo do pohádky. Dostali jsme pozvánku do Starých Hradů, a to rovnou od samotných obyvatel hradu, kterým stačilo jen několikrát mávnout křídly a octli se v naší školce. A zřejmě se jim tu zalíbilo, protože se usadili v naší šatně a střeží zámek, který jsme jim postavili, a tak jsme si jejich mocná křídla, ostré rohy, šupinatá těla a tlamy dštící oheň mohli před samotným výletem důkladně nastudovat. Staré Hrady totiž obývají různé pohádkové bytosti, včetně draků.

Po příjezdu do hradu nás přivítal vládce Zdravosvěta, dračí princ Zdrávokaz, a víla Vitamína, která nás požádala, abychom jí v hradě pomohli najít skřítky baciláky, kteří se jí rozutekli. Postupně jsme navštívili dračí porodnici, zuboopravnu či zdravoškolu, setkali se s dalšími pohádkovými bytostmi, různými druhy draků, a nakonec jsme navštívili samotného krále – Jeho Výsost Rozumbraďáka XVI., který se svojí ženou dračí královnou Starostlindou zodpovědně vládne všem drakům, dráčkům a dračicím na Starých Hradech.

Poté jsme zavítali i do zámeckého sklepení, kde se nachází vodnické království krále Škebly II., domov obra Zelijáše, ledové království Mínuse Celsia IV. nebo třeba strašidelné peklo, a než jsme se vydali domů, navštívili jsme ještě Čarodějnou Bestyjolu, kde přebývají mazlíčci starohradských čarodějnic – například ovečky, morčata nebo myši.

Pak už nás čekala cesta zpátky do školky – a protože na rozdíl od draků nemáme křídla, museli jsme se spokojit zase jen s autobusem. I to ale byl pořádný zážitek!

A takové zážitky si chceme pamatovat co nejdéle. Jak ale zařídit, abychom na nic tak krásného nezapomněli, abychom se kdykoli mohli podívat na všechna krásná místa, která jsme navštívili, abychom si kdykoli mohli připomenout, jak jsme v ten den vypadali, jak jsme byli velcí a co jsme měli zrovna na sobě? Existuje snad nějaké kouzlo, které by to dokázalo?

A možná že ano. Před dvěma týdny k nám totiž zavítal pán, kterému se říká fotograf – to protože má fotoaparát, který právě takové kouzlo svede. A tak jsme si každý vyrobili svůj vlastní a stejně jako ten opravdový i tenhle už obsahuje pár vzpomínek – stačí jen otevřít přihrádku.