Galerie

Knihadýlko, pohádka O čertovi

Je krásné dopoledne a nás opět navštíví divadýlko Knihadýlko se svými pohádkami a písničkami. 

Přišly i děti z velké školy, na které se školkové děti opravdu těšily a už se nemohly dočkat, až se jejich sourozenci posadí právě vedle nich na židličku a budou společně sdílet a prožívat emoce, které v nich vyvolává divadelní představení.

A je to tady. Školáci jsou tu, je tu i Knihadýlko a vše může začít. Ještě pozor, musí se postavit kulisy, a to je právě ten okamžik, kdy se mohou položit otázky: „Jak se říká prostoru, kde sedí diváci? Jak se říká prostoru, kde hrají herci? Co mají na sobě Herci? adt…“ Otázky jsou zodpovězené a už se hraje.

Tradamila je dívka, která vyrostla v sirotčinci, je plná dobroty a lásky, ale hluchá. Je ve svém řemesle kominice spokojená a chce své řemeslo co nejlépe odvádět. Čert Florimon ji má rád a při hvězdičce se Tradamile vrátí hlas. 

Děti si zazpívaly písničku Kalamajka mik mik mik, následovalo malé uvolnění v podobě představivosti při naprostém tichu. A pak? No je tu volná zábava … osahání si kulis a loutek, skládání skládaček, prohlížení knih a … škoda … pokračování zase příště při dalším Knihadýlku.

Pro seniory naší obce jsme rádi vytvořili vánoční přáníčka a ozdobili perníčky. Doufáme, že budou mít radost a že se jim budou líbit.

Po příjezdu svatého Martina jsme se začali ve školce připravovat na příchod dalšího světce – tentokrát svaté Barbory. Vyslechli jsme si příběh o tom, kdo svatá Barbora byla – bydlela v Turecku, kde někteří z nás byli na dovolené, a tatínek ji zavřel do věže jako Lociku. Dozvěděli jsme se, že na její svátek chodily po vsi dívky oblečené do bílé barvy, hodným dětem dávaly dárky a zlobivé vyšupaly metličkou. Každý z nás se v rámci hry v takovou Barborku proměnil. Povídali jsme si o tom, co vůbec znamená být hodný a zlobivý, naučili jsme se další pranostiky, zvládli jsme napočítat až do stovky a poměřovali jsme mezi sebou velikosti věží, protože svatá Barbora je také ochránkyní stavitelů.

Každý z nás si vyrobil teplou, chundelatou ponožku a pověsil ji na nástěnku do šatny, aby nám Barbora měla kam dát případnou nadílku.

Mezitím jsme také stačili dojít na poštu odeslat dopisy Ježíškovi, postavit první sněhuláky, ozdobit vánoční stromeček u obecního úřadu stříbrnými a zlatými šiškami, sušenými pomeranči a sádrovými ozdobičkami, které jsme si sami namalovali, a pilně trénovat, abychom v sobotu mohli společně rozsvítit vánoční stromeček.

Dne, kdy do domů zavítá Mikuláš s čertem a andělem, se mnohé děti obávají. My jsme ale šli této bájné trojici naproti – ve škole nás totiž čekal Čertovský den. Po příchodu na zasněženou školní zahradu jsme se rozdělili do čtyř skupin a postupně zdolali čtyři stanoviště. Naučili jsme se čertovskou písničku a taneček, při kterém řetězy jen řinčely, pomocí temperových barev jsme do sněhu trojici nakreslili, a na dalším stanovišti jsme museli proběhnout opičí dráhou, kde jsme si vyzkoušeli třeba i hod létajícím talířem. Nejvíce nás však potěšila poslední zastávka, protože tam jsme se mohli projet na bobech.

Všichni jsme úkoly plnili s největším nasazením, a když všechny skupiny prošly všemi stanovišťmi, objevily se ve škole záhadné balíčky se sladkou odměnou. Ve sněhu byly stopy, které nápadně připomínaly mikulášskou berlu, ležel tam černý chlup, kterým by se mohl pyšnit kdejaký čert, a v dáli se slabě zamihotalo světýlko – skoro jako svatozář. Asi jsme si Mikuláše, čerta ani anděla v tom zápalu nevšimli. Ještě že většinu z nás navštíví znovu vpodvečer.

První sníh

Hned ráno přišly děti celé natěšené z první sněhové nadílky a sdělovaly si své zážitky, které měly s prvním sněhem cestou do školky. Hned po svačince jsme se všichni teple oblékli, vzali pekáče, které celý rok odpočívaly, a šli jsme si užívat prvního sněhu. Děti na louce stavěly sněhuláky a opravdu se moc a moc snažily, aby ty veliké sněhové koule ukoulely. Pravda, s obrovským nasazením se nám všem podařilo vždy dostat jednotlivé sněhové koule o jednu výš, až z toho byl hotový sněhulák… jeden... druhý... třetí... Děti stavěly sněhuláky s velikým nadšením a s radostí sobě vlastní  Nakonec se svezly i na „pekáči“, vytvořily ve sněhu andílky, a to se jim opravdu líbilo. Pravda, trochu jsme měli oblečení mokré, ale jenom navrchu a pod teplými oblečky bylo sucho, ale hlavně … v sobě velikou radost a hravost a zážitky a pocit … „Opravdu to stálo za to!“

Každoroční tradice pokračuje a my opět zdobíme vánoční strom před obecním úřadem. Tentokrát dřevěnými hvězdami v modrobílých tónech.

Na letošní vánoční jarmark si žáci připravili hned několik novinek. Kromě drobných vánočních ozdob se pustili i do výroby krémů na ruce, balzámů na rty nebo třeba čokolády. Vše od základu. Z výdělku si chtějí pořídit troubu na pečení! 

V rámci našeho celoročního projektu Cesta dětí do staletí jsme se zastavili i ve středověku. Inspirovali jsme se výrobou přírodních mastí a vytvořili k příležitosti vánočního jarmarku kolekci mastí, krémů a balzámů na rty.