V uplynulých dnech jsme se s dětmi vydali na malé dobrodružství do světa programování – a naším průvodcem nebyl nikdo jiný než roztomilá robotická včelička Bee-Bot.

Hned při prvním setkání si děti včeličku zamilovaly. Se zvědavostí ji zkoumaly, opatrně mačkaly tlačítka a s napětím očekávaly, co se stane. Každý pohyb včeličky vyvolával radost, údiv i nadšený smích.

Společně jsme se učili, jak včeličce „napovědět“, kam má jet. Děti postupně přicházely na to, že musí dobře přemýšlet, plánovat a skládat jednotlivé kroky za sebe. Nebylo to vždy hned jednoduché, ale o to větší byla radost, když včelička dojela přesně tam, kam měla. V tu chvíli se třídou ozývalo nadšené „Jééé!“ a děti si navzájem radily i pomáhaly.

Každý malý úspěch byl velkým vítězstvím. Děti zažívaly pocit radosti z vlastního objevování a učily se, že i když se něco nepovede napoprvé, stojí za to to zkusit znovu.

Při hrách s podložkami včelička hledala cestu, plnila úkoly a objevovala nové trasy. Děti ji s napětím sledovaly a s hrdostí ukazovaly, co všechno už dokážou.

Celé aktivity byly plné radosti, spolupráce i krásných „aha momentů“. Děti si hravou formou rozvíjely logické myšlení, trpělivost i schopnost domluvit se s ostatními. A hlavně – odnášely si spoustu silných zážitků a pocit, že učení může být opravdová zábava.

V období od 13. 4. do 17. 4. 2026 jsme si s dětmi povídali o tom, jak je důležité udržovat pořádek ve svém okolí i na celé naší planetě. Společně jsme sdíleli zážitky z akce Ukliďme Česko a děti samy došly k tomu, že každý z nás může svou malou pomocí přispět k velké věci – k čisté a zdravé Zemi.

Ve třídě jsme si vyzkoušeli třídění odpadu „nanečisto“ do barevných kruhů. Děti pracovaly s velkým zaujetím a radostí z toho, že „ví, kam co patří“. Na interaktivní tabuli jsme si vše ještě upevnili pomocí třídicí hry a společně jsme si vysvětlili, co znamená recyklace a proč je pro naši planetu tak důležitá.

Velkým zážitkem pro děti byla ukázka hutnictví a zpracování železa. Prostřednictvím videí jsme se přenesli až do prostředí vysoké pece, kde děti s úžasem sledovaly žhavé, tekuté železo. Pozorovaly, jak se z pevného materiálu díky obrovskému žáru stává zářivě oranžová tekutina, která připomínala „rozžhavenou lávu“. Děti spontánně reagovaly překvapením i obdivem – pro mnohé to bylo poprvé, kdy si dokázaly představit, jak náročná a zároveň fascinující práce stojí za výrobou věcí, které běžně používáme.

Při následné vycházce po vesnici jsme si ukazovali, kde všude kolem nás železné výrobky najdeme – zábradlí, ploty, dopravní značky nebo části budov. Děti si začaly více všímat věcí, které dříve považovaly za samozřejmé, a s nadšením je samy pojmenovávaly. Uvědomily si, že i tyto předměty mohou jednou dostat „druhý život“, pokud je správně vytřídíme.

Seznámili jsme se také s recyklací plastu a skla. Děti zaujalo, jak se ze starého skla může znovu stát krásný nový výrobek, a s údivem sledovaly i samotný proces foukání skla.

Děti si vyrobily „motýlí planetu Zemi“ s ručičkami a naučily se novou písničku „Zpívám svoji píseň Zemi“, kterou si s radostí zpívaly během dne.

Při vycházce jsme společně odnesli odpadky do kontejnerů a cestou jsme měli štěstí – mohli jsme pozorovat popeláře při jejich práci. Sledovat velké auto, jak zvedá a vysypává popelnice, bylo pro děti silným zážitkem a vyvolalo spoustu otázek i nadšení.

U barevných kontejnerů děti samy správně roztřídily odpad a měly radost z toho, že mohou aktivně pomoci přírodě. Na závěr jsme si ještě zaběhali v přírodě a pozorovali okolí. I když jsme objevili pár odhozených odpadků, domluvili jsme se, že je děti mohou při další procházce s rodiči pomoci uklidit – samozřejmě s rukavicemi.

Celý týden byl plný poznávání, objevování i malých kroků, které vedou k velké změně – k lásce a respektu k naší planetě.

Dne 9. 4. 2026 jsme se s dětmi vydali na divadelní besídku, kterou si s velkou pečlivostí nacvičily děti ze ZŠ Vojice.

Naše děti byly už od rána plné očekávání a radosti. Těšily se, že uvidí své kamarády a sourozence ve „velké škole“, a nemohly se dočkat, až představení začne. V jejich očích bylo vidět nadšení i zvědavost.

Po příchodu do sálu nás přivítala paní ředitelka milými slovy a děti pozvala, aby se posadily do předních řad. Díky tomu měly vše krásně na očích a mohly si představení naplno užít. Po celou dobu sledovaly besídku s velkým zaujetím, smály se, tleskaly a obdivovaly výkony starších kamarádů.

Na závěr děti odměnily účinkující velkým a upřímným potleskem, který byl plný radosti i obdivu. Poté jsme se vydali zpět do naší mateřské školičky.

Cestou si děti nadšeně vyprávěly své zážitky a sdílely dojmy. Nejvíce je těšilo, že mezi vystupujícími poznaly své kamarády, kteří ještě nedávno navštěvovali naši školku.

Pro děti to byl krásný a nevšední zážitek, který v nich zanechal spoustu radosti. Naši budoucí školáci se díky němu zase o kousek více těší do „velké školy“.

V uplynulých dnech jsme se s dětmi ponořili do kouzelné atmosféry Velikonoc. Povídali jsme si o velikonočních tradicích a zvycích a společně jsme prožívali radost z jarního tvoření i objevování.

Děti s nadšením vyráběly kuřátko ve skořápce na čtvrtce. Každý výrobek byl originální a vznikal s velkou pečlivostí i radostí. Malé ručičky pracovaly soustředěně a výsledkem byla krásná jarní výzdoba plná barev.

Velkým zážitkem byl také výsev pšenice. Děti se proměnily v malé zahradníky – samy zasely semínka a každý den se o své osení staraly. S napětím pozorovaly první zelené lístky a měly radost z toho, jak jejich péče přináší výsledky. Učily se tak trpělivosti i zodpovědnosti.

Nechybělo ani tvoření velikonočních zápichů ze dřeva. Děti si vybarvily a ozdobily zajíčka, kuřátko, motýlka, slepičku i kohoutka. Každý si svůj výrobek dozdobil stužkou a s hrdostí si jej odnesl domů jako malý jarní poklad.

S radostí jsme také vyráběli veselé vajíčko na lízátkovém dřívku, které dětem vykouzlilo úsměv na tváři a stalo se milým dárečkem.

Velikonoční čas jsme završili učením koledy, kterou si děti s chutí opakovaly a s nadšením zpívaly. Celé období bylo naplněno radostí, tvořením, novými zážitky i příjemnou jarní atmosférou.

V rámci tématu Den knihy jsme se s paní knihovnicí paní Novotnou domluvili na návštěvě místní knihovny, na kterou se děti už dopředu velmi těšily. Už od rána si nadšeně vyprávěly, kdo knihovnu zná, kdo si tam chodí půjčovat knihy a jaké příběhy má nejraději.

Celý týden jsme si ve třídě povídali o tom, jak vlastně kniha vzniká. Děti s překvapením zjišťovaly, že za každou knihou je dlouhá cesta – od nápadu, přes tisk až po hotovou knihu v našich rukou. Společně jsme zhlédli video o výrobě papíru, kde děti s úžasem sledovaly, jak se z obyčejného materiálu může stát čistý list připravený pro příběhy. Stejně silným zážitkem bylo i video o knihtisku, které dětem ukázalo, jak se dříve knihy složitě tiskly a jak velkou práci to lidem dalo.

Nastal den „D“ a po svačince jsme se plní očekávání vydali do knihovny. Paní Novotná nás přivítala s milým úsměvem a děti jí s radostí předaly vlastnoručně vyrobené sluníčko jako poděkování.

Poté si děti mohly prohlížet pečlivě připravené knihy. S velkým zaujetím listovaly stránkami a ponořily se do světa příběhů. V očích jim zářilo nadšení i zvědavost, když objevovaly nové ilustrace a zajímavá témata. Kluky nejvíce přitahoval vesmír a technika, zatímco holčičky se s radostí začítaly do pohádkových knih plných fantazie a kouzel.

Děti byly z celé návštěvy knihovny opravdu nadšené a dokázaly se do knih ponořit s velkou trpělivostí a zaujetím. Bylo krásné sledovat, jak je svět knih dokáže vtáhnout a jak v nich roste radost z objevování.

Když nadešel čas odchodu, děti se s paní knihovnicí srdečně rozloučily a poděkovaly. Na cestu zpět dostaly malou čokoládku, kterou si s radostí vychutnaly ve školce. Cestou si ještě nadšeně vyprávěly o tom, co je nejvíce zaujalo, a v očích jim zůstala jiskra z krásného zážitku. Shodly se, že do knihovny se s rodiči určitě rády znovu vrátí.