Aktuálně

Celý týden si děti prohlížely encyklopedie s tématem Dne Země. Vyhledávaly v nich, co všechno se k tomuto dni vztahuje – co patří na naši planetu, co bychom do přírody rozhodně odhazovat neměli a proč. Vedla se k tomu „vážná“ debata, a bylo moc hezké dětem naslouchat.

Během vycházky děti roztřídily náš odpad do správných kontejnerů a povídaly si o akci „Ukliďme Česko“ – kdo už se jí zúčastnil, kde, a hlavně proč.

V ranním kruhu jsme pak téma ještě rozšířili. Povídali jsme si o Dni Země a o recyklaci plastů, skla, papíru a železa. Dívali jsme se na videa z praxe, aby děti viděly, jak se dají odpadky znovu využít a přetvořit v něco úplně nového a použitelného.

Děti se podívaly, jak se třídí plast a jak z něj vznikají nové palety. Viděly, jak se taví sklo a vyrábějí se z něj nové lahve. Zjistily, jak se starý papír promění v nový. A nakonec – a to je zaujalo asi nejvíc – sledovaly, jak se taví staré železo a válcují se z něj nové plechy.

Také si vyrobily živou, zelenou planetku se srdíčkem a na velký arch roztřídily, co naší planetě prospívá, a co jí naopak škodí a do přírody nepatří.

Bylo to velmi hezké a poučné téma, které nás všechny moc bavilo. 

Naše mateřská škola je zapojena do projektu „Ahoj Socho!“ a tak jsme si domluvili návštěvu u sochaře pana Wieleho a jeho ženy na zahradě, kde má vystavená svá díla.
Je pátek 11. 4. 2025, kdy pan Wiele je ve Vojicích a děti se už těší, že se půjdou na sochy podívat. Jdeme a už z dálky nás oba vyhlížejí.
Pan sochař a jeho paní nás velmi mile a vřele uvítali. Děti jim zazpívaly písničky a předaly Modrou Planetku, kterou vlastníma ručkama vyrobily, a poté se odebraly na prohlídku jeho krásnou zahradou, protkanou umělcovým ztvárněním a vnímáním děl, pro každého dle jeho vidění.
Potkali jsme například parlament, sedící sochu se schody ze spodu a postavičkou na nich…, vodohospodáře ve skleníku, trpaslíky, stojící postavu a další zajímavá díla mistrova vidění.
I když zahrada byla veliká, dětem čas velmi rychle utekl a musely se už pomalu vracet do školky, kde na ně čekal oběd.
Děti poděkovaly a od pana Wieleho a jeho ženy dostaly malou sladkost na cestu.
Návštěva mistrovy zahrady byla velmi krásná a zajímavá a jsme moc rádi, že jsme měli možnost ji navštívit.

Autor soch, Karl Emil Wiele, se narodil v Berlíně v roce 1939. V důsledku válečných událostí vyrostl v Československu a studoval v Praze. V roce 1968 emigroval do NSR. Karl Wiele žije v Dortmundu, částečně ve Vojicích u Hořic. Zúčastnil se mnoha mezinárodních symposií, ať už jako sochař, nebo malíř, a ve veřejných i soukromých sbírkách se nachází řada jeho prací.

Je druhý jarní den a naši malí caparti byli pozváni, aby pomohli sázet ovocné stromy podél potoka u koupaliště. Tyto stromy mají, až vyrostou, poskytovat ovoce pro kolemjdoucí a dělat lidem radost a stín.
Děti dostaly lopatičky a s velikým nasazením se pustily do práce, a pravda, ani dospěláci jim pomalu nestačili.
Ještě zalít a „Hotovo!!!“ „Dobrá práce!“ – s těmito slovy zakončil pan starosta Pour velké snažení malých capartů.
Těšíme se na úrodu!

Je začátek března, příroda se začíná probouzet, a tak jsme si vyšli na trochu delší jarní procházku do přírody. Naše trasa vedla nejdříve do třešňového sadu, kde je několik úlů. Děti měly možnost pozorovat první včeličky, které začaly vylétat z česna na rozkvétající jarní kvítka. „Pozor! Ať nás nepoštípají!“ volaly děti, ale včeličky měly jiný cíl, a tak je dětská očíčka pozorovala zpovzdálí, jak opouštějí úl.
Po levé straně sadu stojí posed, ze kterého je vidět daleko široko. Ani tento pozorovací bod dětem neunikl.
Šli jsme dál a naše kroky směřovaly nahoru na hřeben ke krmelci, kde si děti prohlédly, co se v krmelci nachází – seno, pod krmelcem minerální líz, jablka, mrkev a kousky řepy.
Pokračovali jsme ještě kousek a ve břehu jsou malé drobné předměty, které sem náhodní kolemjdoucí pokládají pro radost ostatním, a na stromech je hlídají dvě čarodějnice, aby snad poklady kdosi neodnesl.
Cestou po hřebeni jsme viděli Krkonoše a hup, lesní cestou zpět dolů. Hned pod hřebenem se před dětmi objevilo krásné místo, jako z pohádky, jen hříbky tu ještě scházely.
První jarní měkoučký mech, který se rozprostíral pod velikými stromy, byl jako peřinka, a také ho děti hned vyzkoušely.
„Honem, čeká nás oběd!“ popoháněli jsme děti. Jdeme dolů z kopce a potkáváme veliké mraveniště, na které svítí sluníčko, ohřívá celý velký kopec jehličí a po povrchu se to jenom hemží mravenčím životem. „Pozor, ať si vás nevyberou ke své procházce,“ upozorňujeme děti.
Jdeme a cestou míjíme další krmelec, který se nachází v oplocence, kde rostou malé jehličnaté stromky. Plot je tu proto, aby zvířátka v zimě stromkům neubližovala a stromečky mohly v klidu a bezpečně růst.
A už jsme na velké lesní cestě a děti se těší na oběd.
Byla to krásná procházka, kde děti pozorovaly pomalu se probouzející jarní přírodu, viděly dvě srnky, které nám přeběhly přes cestu, volně poletujícího dravce, který nám kroužil nad hlavami, mnoho malých broučků a zpívajících ptáčků, které nás doprovázely po celou cestu.
Zkrátka, děti vnímaly všemi smysly vše živé kolem sebe a měly radost z krásného dopoledne a volného pohybu, který je pro ně přirozený.