U Pourů se narodila jehňátka

U Pourů se narodila dvě jehňátka Jedno bílé – Bělka a to druhé Šedka. Jako už v loni, tak i letos byly děti pozvány, aby viděly tyto malé tvorečky, jak vypadají ve skutečnosti, a ne jenom na obrázcích.

Děti se opravdu těšily a Maxík s Miou nám vyprávěli, jak skotačí, co jedí, kde jsou s mamkou ovečkou ve chlívku a co potřebují, aby byli spokojeni.

Je pondělí a Maxík hlásí, že se můžeme přijít podívat, že babička i taťka jsou doma a jehňátka i velké ovečky nám ukáží.

Pustili jsme si pro představu dětí video o chovu oveček, a hurá po svačince můžeme vyjít.

Cestou se už děti nemohly dočkat a konečně… jsme tady. Uvítali nás babička i taťka Maxíka a Mii a děti nás vedly do chléva, kde jsou ovečky i s jehňaty. No to bylo radosti. Babička měla jedno jehňátko u sebe, a tak děti měly možnost si na něj sáhnout a pohladit ho. Každý si chtěl malé jehňátko pohladit a osahat tak heboučkou vlnu, do které jsou ovečky zabalené. Byla to krása. Jéje, je tu taky kočka zrzka Ouško a pejsek Eda! No to je paráda!

Je to krásný emotivní zážitek. Děti poděkovaly a rozloučily se a odcházíme směrem ke skále a po té k naší školce

Pohádka Já koblížek koblížek 

Je před maškarním a děti se těší. Malují omalovánky pohádky „Já koblížek koblížek“. Jejich přáním bylo, zahrát si tuto pohádku, a také se do toho hned pustily.

  Ale chybí nám koblížek prohlásila Gábinka a Ondra a daly se do výroby koblížku. Nejdříve ho namalovali, slepili z tvrdého papíru a ejhle … koblížek je na světě.  „Můžeme hrát.“ „Konečně!!!“

 Ondra s Gábinkou postavili loutkové divadlo, ostatní děti si posedaly na koberec a tímto vytvořily hlediště. A už se hraje. Dramatizace pohádky se líbila, a tak je nutno se i prostřídat v rolích.

Rády se oblékají do převleků a ztvárňují různé pohádkové postavy a napodobují zvířátka. 

„Baví nás to!“ „Co kdybychom si pohádku zahráli v kostýmech?“ No ano, děti vyndaly opravdové kostýmy babičky a dědečka a zvířátek a představení je na světě. Dramatizaci pohádky zvládly samy a na výbornou a se všemi emocemi si ji i užily 

Ačkoli den svatého Valentýna slaví lidé především v zemích, kde se nemluví česky jako u nás, ale anglicky, v tento den lásku oslavují i mnozí lidé v České republice. My však víme, že hodní bychom na sebe měli být pořád a říct někomu, jak ho máme rádi, obejmout ho nebo mu dát nějaký dárek můžeme klidně po celý rok. Nechali jsme se tak tímto dnem pouze inspirovat a hned v pondělí na nás čekal ve školce dopis od Willyho Wonky. Pozval nás do své továrny na čokoládu, protože čokoláda patří mezi oblíbené dárky, a to nejen na Valentýna. Mělo to však háček. Aby nás do továrny na čokoládu vpustil, museli jsme nejprve nalézt Zlatý kupón a ten se zjevil pouze těm z nás, kteří byli hodní. Celý týden jsme tedy všichni poslouchali, pomáhali si, uklízeli si po sobě hračky a urputně hledali. Zlaté kupóny se nakonec zjevily úplně všem – a voněly skutečně po čokoládě.

Během čekání na výpravu do továrny jsme si povídali o tom, co máme rádi, jak se máme chovat k lidem, které máme rádi, kdo byl svatý Valentýn, proč někteří slaví jeho svátek a jak se dostal až k nám, a protože symbolem lásky je srdce, pověděli jsme si, kde to srdíčko vůbec máme, k čemu nám slouží a jak se o něj máme starat, aby se i ono staralo dlouho o nás.

V pátek pro nás Willy Wonka nechal poslat kouzelnou horskou dráhu a vmžiku jsme se přemístili do továrny na čokoládu. Willy Wonka nás provedl Čokoládovou místností, kde jsme spatřili čokoládovou řeku i vodopád, a vysvětlil nám, že čokoláda se vyrábí z kakaových bobů a dřív vůbec nebyla sladká tak, jak ji známe teď, ale byla kyselá. Slovo čokoláda totiž znamená kyselá voda. Na závěr prohlídky nám představil své pomocníky Umpa-lumpy, kteří nás naučili svůj taneček. Továrna na čokoládu nám sice nápadně připomínala naši školku, ale na konci návštěvy jsme v herně našli pravou čokoládu s podpisem samotného Willyho Wonky.