Na hlavě čepice a kolem krku šála – takhle jsme se minulý týden vydali dobýt severní a jižní pól. Po dlouhé cestě letadlem nás přivítal Eskymák. Vysvětlil nám, že jsme doletěli do Arktidy, nejsevernějšího místa naší planety, kde je pořádná zima. Vyprávěl nám, že on sám je na zimu zvyklý, nepohybuje se autem, ale pomocí kajaku, sněžnic a saní se psím spřežením, a když se pak na obloze objevila jakási světýlka, prozradil nám, že to je polární záře. Během putování po zamrzlé krajině jsme narazili na dva další obyvatele – mrože Fandu a ledního medvěda Pepu. Mrož Fanda se pochlubil, že váží skoro jako auto, ukázal nám svoje kly a vousy, a poprosil nás, abychom mu pomohli posbírat škeble, na kterých si tak rád pochutnává. Lední medvěd Pepa nás zase vyzval na závod v plávání, a i když se chvástal, že je to výborný plavec, podařilo se nám ho předhonit. Ještě že jsme jezdili na lekce plavání!

Potom jsme znovu nasedli do letadla a doletěli na úplně opačný konec světa – do Antarktidy. Tam jsme narazili na tučňáka Lojzu, který nám prozradil, že i když má křídla, létat neumí, zato se umí výtečně potápět. Zrovna seděl na vajíčku a maminka lovila v moři potravu, a tak nás poprosil, abychom mu ostatní vajíčka s tučňáčky pomohli přemístit. Poté jsme se potopili do ledové vody a tam na nás číhala kosatka Uršula. Vysledovala nás, protože má zvláštní schopnosti – pomocí zvuku dokáže zjistit, co nebo kdo se ve vodě pohybuje. Divila se, že se jí nebojíme, protože před jejími ostrými zuby a silnými čelistmi se mají na pozoru všichni v oceánu. Zmínila se, že si se svými kamarádkami kosatkami ráda zpívá, a tak když dostala hlad, rychle jsme jí zazpívali písničku, naskočili do letadla a vydali se na dlouhou cestu zpátky do naší vesnice. Touto dobrodružnou výpravou jsme ukončili dvoutýdenní téma Zvířátka v zimní přírodě. Kousek Antarktidy i Arktidy jsme si dovezli s sebou, a tak když budete mít štěstí, třeba spatříte polární záři anebo narazíte na nějaké polární zvíře i v naší školce.

Na kukačku, chov daňků ve skále

Děti se těší na zimní lesní přírodu. V batůžku semínka slunečnice, zrní a pytlík vlašských ořechů, na rozbíjení tři kladívka a máme namířeno ke krmítkům, aby ptáčkové neměli hlad a měli do čeho zobnout. Jdeme po vsi a potkáváme pana Václava Luštického. Slovo dalo slovo a pan Luštický nás pozval do skály, podívat se na chov daňků. A tak místo ke krmítku, jdeme do skály k myslivcům, kde už na nás čeká pan Luštický. Dědi ho zdálky zdraví a už jsou natěšené, ale hlavně jdou potichoučku, aby daňky nevyplašily.

Pan Luštický otevírá oboru, ale daňci nikde. Říká: „Nevadí, já vám je nadeženu.“, a tak odchází do zadní části obory a … Opravdu jsou tam!!! A už utíkají na druhou stranu obory. Je to sice okamžik, kdy děti mají možnost tato velká lesní zvířátka vidět, ale … Stojí to za to!

Proběhli a už jsou opět pryč. Nevadí. Procházíme celou oboru a děti si prohlížejí řepu, kterou mají daňci ke stravě, vidí zásyp a pan Luštický jim vše pro děti srozumitelnou řečí vysvětluje, popisuje a ukazuje, jak se sype do zásypu oves, vidí krmelec se senem a minerální líz, který vysoká zvěř potřebuje, jako doplněk ke své stravě.

Je to překrásný situační zážitek pro děti, které mají možnost si prohlédnout, jak žijí, pohybují se a jsou opečovávána v přírodě v oboře, lesní zvířátka.

První týden v novém roce jsme spolu sdíleli zážitky ze svátků, vyprávěli jsme si, co nám přinesl Ježíšek a z čeho jsme měli největší radost. Přivítali jsme společně nový rok – povídali jsme si o tom, co to ten rok vůbec je, se kterým jsme se rozloučili a jaký ho vystřídal. Vysvětlili jsme si, že někteří lidé si dávají takzvaná předsevzetí, a rovnou jsme si to sami vyzkoušeli. Schválně zkuste z obrázků, které visí v šatně na nástěnce, uhádnout, v čem bychom se v tomto roce chtěli zlepšit. V závěru týdne se téma stočilo ke třem králům, a tak jsme si zahráli tematicky laděné hry, procvičili si počítání do tří i počáteční písmena králů.