Aktuálně

Příroda se ukládá ke spánku a naši školku ovládli minulý týden duchové. Někteří se tváří smutně, další šťastně, pár z nich naštvaně, někteří se asi zahlédli v zrcadle a lekli se sami sebe a další si z nás s vyplazeným jazykem utahují. My ale víme, že všichni jsou hodní a jsou to naši kamarádi, takže z nich vůbec nemusíme mít strach. Povídali jsme si o tom, co to ten strach vůbec je a co ho v nás vyvolává. A proč k nám ti duchové vlastně zavítali? Protože jsme slavili Dušičky a v cizině oslavovali lidé Halloween. Vysvětlili jsme si, že všechno na světě má svůj začátek a konec a že všechno živé se rodí, žije a umírá, jak tyto tradice vznikly, co se během nich děje a jaký je mezi nimi rozdíl.

Zkusili jsme si napodobit výrazy duchů – zatvářili jsme se vesele, smutně, naštvaně i překvapeně a vymýšleli jsme, co nám dělá radost, z čeho býváme smutní nebo co nás dokáže rozzlobit. Potom k nám až z Anglie přiletěly nafukovací balónky a naučily nás, jak se anglicky někoho zeptáme, jak se má, a jak odpovíme, když se někdo zeptá nás.

Taky jsme si stihli zahrát na zapalování svíček, zahoubařit, postavit lesní hřbitov a strašidelný dům.

Dýně Goliáš se stala takovým mezipředmětovým objektem napříč všemi ročníky naší školy. Žáci zapojili hrubou i jemnou motoriku, diskutovali jsme o různých možnostech zpracování, vážili a meřili jsme ingredience k výrobě dýňového kompotu. Čichové vnímání nezůstalo pozadu, takže už rozeznáme hřebíček od skořice, rozmarýn, mateřídoušku a citron. Z dýně jsme využili opravdu vše, takže se o přestávkách ozývá chroupání (vyloupaných - nebojte) dýňových semen, která jsme usušili. 

Díky posíláme do Podhorního Újezda do zahradnictví, kde pan Laňar pěstuje dýně obřích rozměrů.